Všichni známe problém, kdy nakoukneme do nějakého skrytého zákoutí či na obtížně přístupná místa, na vrchní stranu skříně, pod postel a divíme se, kolik je tam prachu. Často stačí i jenom po delší době zvednout nějaký předmět, který je položený na docela viditelném místě, a člověk se diví, že po zdvihnutí předmětu zůstala stopa, z níž je zřetelně poznat, odkud byla věc zvednuta. Úklid neúklid, prach je všudypřítomný, ale kde se vlastně bere?
Němečtí vědci učinili odvážný pokus, když chtěli zjistit odpověď na tuto otázku. Pro tento účel nainstalovali specialisté z Ústavu hygieny vody a půdy do čtyřset bytů plastové kelímky. Tyto kelímky byly na místě ponechány přesně jeden rok a následné výpočty ukázaly, že za den se usazuje mezi 0,27 a 173,7 mg prachu na metr čtvereční. V průměrném bytě je to tedy 7,6 mg. To znamená, že za rok bychom měli na každém metru čtverečním tři gramy prachu.
Největší množství prachu se podle výzkumů usazuje ve starých budovách. Bez ohledu na stáří domu navíc hraje velkou roli podlaha. Pokud je hladká, usazuje se až dvakrát více prachu než u podlah pokrytých kobercem. Koberec totiž funguje jako lapač prachu, který tak nepoletuje vzduchem, ale zůstává v koberci. Úklid koberce je sice obtížnější než úklid hladké podlahy, ale důvodem je právě absorbční schopnost koberce.
Rozdíl byl také mezi městskými a vesnickými domy. Na vesnici bylo prachu mnohem více. Jeho základní složky však byly pro zdraví méně škodlivé, neboť typický venkovský prach obsahuje především velké množství vápníku ve formě drobných mikroskopických částic. Vůbec nejméně prachu bylo naměřeno v předměstských oblastech. Bohužel právě zde byl prach nejjedovatější, bohatý na kadmium, olovo a jiné jedovaté chemické prvky a sloučeniny. To je způsobeno pohybem mnoha lidí a automobilů v těchto oblastech a také průmyslovou výrobou. Vliv má také, zda se v domě kouří, či nikoli. V domě kuřáků prach obsahuje více kadmia.
Seznam toho, co vše může prach obsahovat, je značně dlouhý. Byly zjištěny částice hliníku, barya, draslíku, železa, hořčíku, lithia, manganu, sodíku, niklu, cínu, fosforu, stroncia, chromu a arzenu. Již na první pohled je patrné, že většina součástí prachu je pro lidské tělo vysoce toxická. Jejich koncentrace je však tak malá, že účinek je prakticky nepozorovatelný. Výjimkou je pouze alergie na prach.
Vedle částic různých kovů a sloučenin obsahuje prach také různé spory, plísně, bakterie, pyl z rostlin, roztoče nebo kožní buňky. Běžná je také zvířecí srst, prach z dřeva a papíru z knih. Tyto součásti nejsou pro zdravého člověka nijak zvlášť škodlivé, ale pokud máte oslabený imunitní systém nebo je různých plísní v domě již příliš, může lidské tělo reagovat velmi negativně.
Prach se vyskytuje ve všech bytech i domech a je nebezpečný v závislosti na svém množství a zdravotním stavu obyvatel domu. Svůj zdravotní stav nezměníte, ale množství prachu ano. Proto je zřejmě nejlepší cestou k omezení množství arzenu a plísní v bytě úklid. Jak je vidět, úklid bytu či úklid domu může tak prospět našemu zdraví. Však se také říká, že čistota je půl zdraví. Především u alergiků tento účinek úklid určitě má.